Byli jsme čtyři a zbyla Cyara

Tak je rozhodnuto. To foto už je památeční, když nám bylo sedm týdnů. Tři z nás šli zhruba za nějaký ten den po této fotce už do světa. A zůstala jedna holka.

Všechno vypadalo, že to bude Cariška. Volba byla opravdu těžká, takže to spíše zůstalo na nás, koho si vybereme. A tak to také dopadlo.

Cashira má takový pronikavý, moudrý pohled. Tak tomu neodolali zájemci o šarplaní holku, kteří přijeli už před čtrnácti dny se podívat na štěňata. Bráška Cerik byl jediný kluk, takže to bylo pro zájemce o pejska jednoduché. Ale do poslední chvíle si máma Brituška i panička myslely, že doma zůstane Cariška, taková malá carevna (odtud i to jméno). Největší z nás, narodila se jako první. Dalším novým páníčkům, kteří chtěli šarplaní holku, se totiž líbila sestra Cyara.

Jenže pak si pro Cyaru přijeli a ona si bez zájmu o návštěvu odkráčela k mámě a hrála si s ní. A Cariška se příchozím věnovala tak intenzivně, že odjela do nového domova ona. Prostě si je vybrala.

Ten největší uličník (tedy uličníci jsme vlastně všichni, ale ona vede), Cyara, se rozhodl zůstat doma.