Náš Otesánek - BRITUŠKA

UF, naší Britušce (vnučka Valinky) je téměř půl roku. A my máme za sebou další týden, kdy naše neviňátko, Brituška, přežila, i když spolykala, na co přišla. Měla se jmenovat Otesánek a ne Britómartis. Co ji máme, neustále za ní běháme, co že to má v hubičce.

Je to čtrnáct dní, kdy jsem už zoufale psala chovatelce SMS: "Nevím, jestli Brita přežije. Vyrazila mi z ruky paštiku a než jsme se vzpamatovali, tak ji spolkla i s celým igeliťákem." Zoufale jsme přemýšleli, jak z ní igelit dostat. Zelí jsme po ruce neměli, našli jsme v lednici jen tresčí játra v oleji. To si pochutnala. A řadu dalších tučnějších pochutin. Nic.
Za dvě hodiny, jsem psala chovatelce další SMS: "Zatím přežila. Vesele běhá po zahradě a když uviděla kočku, jak nese myš, tak ji okradla a v mžiku myš spolkla."

Od té doby kočce ukradla už několik myší. A spolykala. Nedá se tomu zabránit. (Nic nekouše, polyká...)
Když někdo z nás zapomene zavřít dveře do prádelny, krade odtamtud housky a chleba namočené pro slepice. Když tam nejsou, tak třeba směs pro slepice na krmení. A když tam maminka zapomene vajíčka, tak krade i ty. Nebo alespoň skořápky - připravené také pro slepice.

Kočkám už dáváme krmení na tu nejvyšší skříň. Zatím tam nevyskočí.
Našim holkám - Amře a Belise - dáváme krmení zvlášť za zavřené dveře. Jinak doslova vysaje svoji dávku granulí a vrhne se na jejich.

Jo a co hlavně - už čtrnáct dní přehrabujeme její hovínka, jestli tam ten igelit nenajdeme. Zatím marně. Asi se ho zbavila někde v skrytu.
Kromě trávy z ní vycházejí jen nestrávené zbytky myších kostřiček.

Snad z toho vyroste.