O chovatelce

ŠARPLANINCE mám od roku 1981. Když jsme si pořídili prvního psa CESARA, vůbec jsme neuvažovali o výstavní kariéře. Ani když jsme po jeho smrti honem sehnali druhého šarplanince - DIAFA, protože prázdno po prvním bylo příliš velké. K výstavám nás přivedl až známý mé matky, který Diafa znal. Jednou takhle přišel a nasadil nám brouka do hlavy: „Máš na dvoře nádherného psa, proč nejdeš do Litoměřic na výstavu, když to máte tak blízko?“ A bylo to: První nesmělý pokus, kdy jsem ani nevěděla, co se psem na výstavě dělat. A pak další výstavy a soutěže. DIAF se stal šampionem. Stejně i jeho syn. A tak to šlo se šarplanincemi u nás dál.

PŮVODNĚ jsme přitom chtěli čuvače. Štěně tohoto plemene ovšem nebylo k mání a my jsme nakonec mezi inzeráty objevili tehdy neznámé plemeno pasteveckého psa – šarplanince. Zvědavost je zvědavost. Stačilo podívat se na klubíčko chlupů s černým čumáčkem a chytrýma očima a byla to láska na celý život. A nebo možná výzva. Už na první pohled bylo vidět, že šarplaninec je osobnost.

JSEM ZAKLÁDAJÍCÍ členkou klubu chovatelů a majitelů tohoto plemene a řadu let také jeho předsedkyní.

V ARCHIVU mám velkou spoustu fotografií, které dokumentují vývoj chovu tohoto plemene v bývalé ČSSR i dnešní České republice. V šuplíku i rukopis knížky o šarplanincích, snad se mi jednou podaří ho dopsat a zveřejnit. K psaní a fotografování mám blízko, povoláním jsem novinář.